Aktuálně

Srnec obecný, Capreolus capreolus, jak zní správný biologický název tohoto druhu, vývojově starý druh jelenovité zvěře žijící původně v lesostepích, se přizpůsobil životu v naší zemědělské krajině - kulturní stepi - kde nachází vhodné životní podmínky, přesto že v době extrémně intenzivního zemědělského hospodaření podmínky velmi nelehké.

Srnčí zvěř navíc začala okusovat naši planetu ještě dříve, než se na ní masivně rozšířily trávy, a tak není typickým spásačem trav, jako někteří jiní přežvýkavci, ale vybírá si nejraději lupínky a mladé letorosty dřevin - je tak říkajíc zvěří mlsnou. Tím dokáže nadělat nepříjemnosti majitelům lesních pozemků a ovocných sadů, a to zvláště nyní, kdy se lesníci snaží se o obnovu lesů postižených suchem.

Roční životní cyklus srnčí zvěře je pestrý. Po rozpadu zimních tlup se jednotlivci rozchází, a to někdy i na značné vzdálenosti, srnci obhajují svá teritoria, přičemž nadělají nemalé škody na stromcích, když „strouháním“ značí své teritorium, srny v průběhu května a června rodí srnčata, často dvě, výjimečně i tři, a v půli léta, s vrcholem přibližně o svaté Anně, se zúčastňují dalšího období lásky a rozmnožování v rámci srnčí říje.

Srnče, mládě srnčí zvěře, nesprávně mnohými nazývané kolouškem (což ovšem není zdaleka to, co jej trápí nejvíce), je mládětem „odkládacího typu“, to znamená, že v prvním období svého života setrvává na místě a matka je s ním v kontaktu zpovzdálí pomocí čichu. Z důvodu ochrany svého mláděte minimalizuje styk s ním, a to natolik, že i kojení probíhá takřka za běhu. Navíc, není-li na louce klid, trvá odloučení od srnčete až deset hodin. Není proto divu, že neznalí lidé, kteří naleznou srnče zalehlé v trávě, jej považují za opuštěné, což ovšem až na úplné výjimky (matka zabitá na silnici nebo stržená psem) není a odebráním mláděte jej nálezce s dobrým úmyslem odsuzuje k téměř jisté smrti.

Ještě jeden obranný mechanismus matka příroda zařídila pro srnčata a další mláďata v přírodě - jejich ochranné zbarvení, a to, že jsou téměř bez pachu, jim umožňuje na přítomnost nebezpečí reagovat strnutím na místě bez hnutí.

K veliké smůle srnčí zvěře se mláďata těchto elegantních stepních „jelínků“ rodí v prostředí jim evolučně vtisknutém – v otevřené ploše luk. Jenže k loukám v období května a června nepatří jenom srnčata, ale také výkonné sekačky zemědělců, které se svým širokým záběrem a rychlým pojezdem připraví spolehlivě o život všechna srnčata, která na hluk přijíždějící sekačky reagují přirozeně „zamrznutím“.

Desítky tisíc srnčat takto každý rok v naší zemi zahyne, a to i přes veškerou snahu myslivců a zemědělců posečení zabránit. Srnče v jetelišti často není vidět ani tehdy, když stojíte přímo vedle něj a nepodaří-li se myslivcům včas odradit srny od kladení srnčat na sečené ploše, nebo nenarodí-li se až po seči, je jejich osud zpečetěn.

Nadějí jsou v tomto nelehkém osudu srnčat moderní technologie v podobě dronů s výkonnou termokamerou, které dokáží z výšky desítek metrů najít tepelný obraz zalehlého srnčete a přesně nasměrovat myslivce, který srnče po dobu probíhající seče umístí do bezpečí.

Spolek Podvrážsko, z.s. disponuje dronem DJI Mavic 2 Enterprise Advanced pořízeným z veřejné sbírky partnerského Nadačního fondu ZŠ a MŠ Dubné a dvěma proškolenými piloty, kteří v době senosečí spolupracují s myslivecky a zemědělsky hospodařícími společnostmi v oblasti Podvrážska. O tom, že jde o velmi platného pomocníka, svědčí výsledek hned první záchranné operace při senoseči v Čakově 20. 5. 2022, kdy dron objevil a pomohl zachránit neuvěřitelných deset srnčat.

Život srnčí zvěře není snadný. Část populace se vždycky zcela v souladu s přírodou stane úlovkem predátorů nebo v kulturní krajině častěji myslivců, kteří zde roli velkých predátorů zastávají. Měli bychom se ale snažit omezit množství zvěře uhynulé v důsledku lidské činnosti, ať už jde o mláďata ukradená matce či posečená při senosečích, zvěř strženou pobíhajícími psy, nebo sraženou auty, ale třeba i zvěř otrávenou při nadměrné konzumaci řepky či při nesprávném zimním přikrmování. Všechny tyto způsoby smrti jsou navíc pro zvěř velmi trýznivé. Přitom ve všech těchto případech může pomoci každý z nás šířením osvěty, případě podporou projektů, jako je zmíněná sbírka na pořízení dronu s termokamerou.       

Přeji čtenářům mnoho zážitků při pozorování našich nejmenších jelínků.